Mikojan–Gurevič MiG-19 PM

Charakteristika

Jednomístný dvoumotorový nadzvukový středoplošník celokovové konstrukce s šípovým křídlem. Kabina letounu je přetlaková, klimatizovaná, vybavená pancéřovaným předním sklem a katapultovací sedačkou. Přistávací zařízení tvoří tříbodový zatahovací hydraulicky ovládaný podvozek příďového typu. Letoun byl vybaven radiolokátorem a čtyřmi závěsníky s adaptéry pro radiolokačně naváděné protiletadlové střely.

Historie

MiG-19 poprvé vzlétl 24. 5. 1952. Později se stal jedním z prvních sériově vyráběných nadzvukových letounů na světě a také první nadzvukovou stíhačkou zavedenou do výzbroje československého letectva. Letoun byl zkonstruován jako dálkový stíhací letoun použitelný i jako přepadový stíhač se schopností operovat za všech povětrnostních podmínek. Po odstranění „dětských nemocí“ se z MiG-19 stal dobře ovladatelný letoun, který svými výkony překonával všechny stroje ve své třídě. „Devatenáctka“ měla několik variant, z nichž nejpočetnější byla verze MiG-19 S vyzbrojená kanóny NR-30 ráže 30 mm a další podvěsnou výzbrojí. Verze MiG-19 PM pak vznikla jako specializovaná raketonosná stíhací varianta k obraně důležitých průmyslových center, vojenských objektů, pozemních komunikací a komunikačních uzlů před útoky strategických bombardovacích letounů protivníka. Verze „PM“ byla vybavená radiolokátorem RP-2U Izumrud-2 s vyhledávacím dosahem 12 km pro navádění protiletadlových střel vzduch-vzduch a vyzbrojena čtyřmi raketami RS-2US nebo R-13, které tvořily jedinou výzbroj stíhačky. Nejnápadnější rozdíly mezi verzemi „S“ a „PM“ byla absence kanónů, delší příď s „hrbem“ pro radar (nad vstupem vzduchu do motoru) a čtyři výrazné pylony na křídlech, určené pro nesení protiletadlových řízených střel RS-2U. Později se ukázalo, že absence kanónů je pro stíhací letoun velkou nevýhodou a že spoléhání se pouze na raketovou výzbroj bylo velkým strategickým omylem.

Životopis 

MiG-19 PM (1040) byl vyroben 26. 9. 1960 a do stavu ČSLA byl předán po záletu na letišti Mladá v Milovicích-Boží Dar dne 24. 2. 1961. Během své kariéry v československém letectvu vystřídal i opakovaně několik útvarů. Při vpádu „spřátelených vojsk“ do ČSSR dne 21. 8. 1968 se stal letoun ev. čísla 1040 němým svědkem historických událostí na kbelském letišti v Praze, kde v tu dobu čekal na revizní prohlídku.  Vyřazen z provozu byl po náletu 747 hodin a 10 minut v roce 1972. Poslední let absolvoval 30. 5. 1972. Poté byl převzat Vojenskou akademií Antonína Zápotockého v Brně-Slatina, kde sloužil v roli učební pomůcky až do roku 1990.

V muzeu

MiG-19 PM ev. č. 1040 byl dopraven do Leteckého muzea v Kunovicích pozemním transportem v roce 1990.

Zajímavosti

Vystřelovací sedačka umožňovala pilotovi opuštění letounu katapultáží i v případě, že se neoddělil kryt kabiny. 

Na letounu byla během jeho služby na levé straně přídě červenou barvou nastříkána hvězda s nápisem „Letoun v socialistické péči“. Jednalo se o běžnou praxi, kdy se o takto označené letouny staral pozemní personál co nejlépe, a to bez požadavku na finanční odměnu. Tento symbol byl v roce 2018 na letounu 1040 obnoven.

Technické údaje

Výzbroj

Podvěsná výzbroj na čtyřech křídelních závěsnících:

Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstvy kultury České republiky.


Copyright © 2019. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořil Tomáš Hlad & techka s.r.o.

Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR