Dvoumotorový turbovrtulový hornoplošník celokovové konstrukce s přímým křídlem. Přistávací zařízení tvoří tříbodový zatažitelný podvozek příďového typu s hydraulickým ovládáním, hydropneumatickými tlumiči a nízkotlakými bezdušovými elektricky vodivými pneumatikami. Interiér letadla byl proveden jako standardní – se sedmnácti sedadly pro cestující. V zadní části trupu (vpravo) se nachází zavazadlový prostor a za ním toaleta.
Po čtyřech prototypech XL-410 (tři létající a jeden na pevnostní zkoušky) vznikla první série L-410, která čítala šest strojů a v dokumentaci byla označena čistě jako L-410. Od roku 1971 byly zaváděny další úpravy, spočívající v zesílení potahu vodorovných ocasních ploch, montáži vrtulí Hartzell, byla zvětšena zásoba paliva, způsob odledování křídel apod., byla přepracovaná konstrukce podvozku, který při bočním větru během přistávání vykazoval některé nevýhody. Nový podvozek s větším rozchodem kol a zmenšenou světlostí nad povrchem dráhy tyto nedostatky odstranil. Změnil se také systém zatahování – starý prototypový hlavní podvozek se sklápěl dopředu, nový směrem k ose trupu. Pod zadní částí trupu současně přibyl malý kýl. Nejvýznamnější úprava spočívala v zesílení konstrukce draku vedoucí ke zvýšení max. vzletové hmotnosti z původních 5400 kg na 5700 kg. Po těchto úpravách dostal typ označení L-410 A. Typu “A” bylo vyrobeno, či na tento standard upraveno, celkem 25 kusů z toho čtyři L-410 A byly podrobeny neobyčejně náročným zkouškám v SSSR probíhajících za extrémních povětrnostních podmínek při teplotách vzduchu od -40oC do +44oC. Vynikající výsledky těchto a dalších zkoušek při zavádění následujících modifikací vedly ke skutečnosti, že letouny řady L-410 byly jediným typem zahraniční konstrukce a výroby v letadlovém parku tehdejšího Aeroflotu. Od roku 1971 byly L-410 poprvé nasazeny novým provozovatelem Turboletů, podnikem pro leteckou činnost Slov-Air Bratislava. Slov-Air převzal v letech 1971 až 1974 postupně 12 letadel L-410 a L-410 A, která začala nahrazovat na pravidelných vnitrostátních linkách dosluhující letouny Avia Av-14 a brzy zajišťovala i dopravu na nově otevřená dopravní letiště. Se Slov-Airem začaly Turbolety pravidelně létat linky z Lučence, Žiliny, Mariánských Lázní, Holešova i z Kunovic a uvažovalo se i o dalším rozšíření linek. Jen za rok 1974 přepravily L-410 tohoto podniku přes 95 000 cestujících.
Podrobnější informace k historii prototypů a prvních sériových L-410 naleznete na stránce Michala Orlity ZDE
L-410 A (OK-ADP) byl zalétán 27. 11. 1971 a po továrních zkouškách byl předán společnosti Slov-Air Bratislava, kde sloužil v letech 1972–1976. Druhým uživatelem byly ČSA, kde sloužil v letech 1976–1982. Dne 2. 12. 1982 byl předán poslednímu provozovateli – Slováckému aeroklubu Kunovice, kde sloužil k letům s cestujícími, sanitním a vyhlídkovým letům a k vysazování parašutistů.
Slováckým aeroklubem Kunovice byl OK-ADP do muzea předán po odlétání své životnosti v roce 1993 – bez motoru, vrtulí, přístrojového a dalšího vybavení.
Dne 18. 4. 1972 došlo k únosu OK-ADP z linky Mariánské Lázně – Praha do Norimberku v tehdejším západním Německu. Druhý pilot Robert Pfleger byl během únosu vážně zraněn střelbou z pistole. Jednalo se o první únos (ze dvou) tohoto typu letounu na západ. Podrobnosti o únosu ZDE
Ve Slováckém aeroklubu měl stroj pestrý letecký život, během něhož absolvoval mnoho letů do zahraničí (Jugoslávie, Bulharsko, Turecko, Rusko apod.). Při vyhlídkových letech během oslav Dne dětí svezl OK-ADP, ve spolupráci s podnikovými letouny Letu Kunovice, až několik tisíc dětí. Nebývalo totiž výjimkou, že se jich od pátku odpoledne do neděle do večera proletělo přes 5 000.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR