Let L-13 J Blaník “Jawa”

Charakteristika

Dvoumístný samonosný hornoplošník celokovové konstrukce s křídlem o negativní šípovitosti 5 stupňů. Přistávací zařízení tvoří zatahovací dvoubodový mechanicky ovládaný podvozek tandemového uspořádání. Nad centroplánem byl na trubkovém kozlíku s kapotáží umístěn pomocný motor v tažném uspořádání.

Zástavba motoru byla provedena klasickým způsobem na trubkovém pylonu nad trupem za pilotní kabinou.

Historie

1965 zahájen vývoj motorizace L-13 v Letu Kunovice pod vedením konstruktéra Ing. Jana Svobody. V roce 1966 byl odstartován ve Výzkumném a vývojovém závodě Jawa ve Strašnicích vývoj nového dvoudobého tříválcového motoru. Jako základ prvního prototypu byl vybrán devět let starý a po nehodě poškozený L-13 Blaník výrobního čísla 170106 registrace OK-9821, který byl předisponován z aeroklubu Jihlava do aeroklubu v Kunovice. Ten jej zapůjčil n.p. Let jako základ k vývoji motorizovaného Blaníku L-13 J. První motorový vzlet L-13 J s motorem Jawa M-150 provedl 26. 4. 1968 Ing. František Svinka.

Ing. František Svinka v kabině L-13J OK-9821.

Poté byly zahájeny zkoušky a předvádění, na kterých se podíleli členové Slováckého aeroklubu Kunovice. L-13 J byl vděčným číslem na řadě leteckých dnů. V dobách kdy ještě neplatila směrnice o minimální výšce pro předvádění tak mohly tisíce diváků na leteckých dnech vidět odvážná předvádění v té době už světoznámého Blaníka s motorem neméně světoznámé značky Jawa. Motorizovaný Blaník byl v průběhu sedmdesátých let k vidění na leteckých dnech v Kunovicích, Brně, Jeseníku, Prostějově, Dubnici, Partizánskem, Šumperku, Přerově, Kyjově, ve Vysokém Mýtě, Krnově, Ml.Boleslavi a v dalších místech. Ovšem pro nevalný výkon, vysokou spotřebu a nespolehlivost motoru Jawa M-150 byl po dvou vyrobených kusech projekt začátkem roku 1970 ukončen a k sériové výrobě nikdy nedošlo. Přesto L-13 J OK-9821 čekal ještě dlouhý a bohatý letecký život.

Podrobnější informace k historii L-13 J naleznete na stránce Michala Orlity ZDE

Motorizovaný Blaník L-13J vystaven v té nejlepší společnosti (Z-526A, Z-37 Čmelák, L-29 A Delfín Akrobat) na jubilejním 10. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v září 1968.

Životopis

Po zrušení vývoje byl L-13 J předán zpět Slováckému aeroklubu Kunovice, který od továrny odkoupil i druhý prototyp OK-6911 a zbývající motory a vrtule. Technický stav draku prvního prototypu si v průběhu prvních deseti let provozu vynutil řadu oprav, výměnu a „utahování” nýtů uvolněných vibracemi. V roce 1978 byla provedena celková generální oprava, spojená s výměnou křídel a skořepiny zadní části trupu. Po zkušenostech s údržbou byly provedeny drobné změny v instalaci motoru, jako třeba vyvedení rukojeti mechanického startéru na zadní část motorového lože a další drobnosti. Výhodou bylo, že kozlík s motorem a vrtulí se dal snadno a relativně rychle demontovat a proto se L-13 J používal v plachtařských sezónách i jako normální Blaník.

Dvoutaktní motor Jawa M-150 byl mimořádně citlivý na správné seřízení.

Na L-13 J OK-9821 v Kunovicích mnozí starší piloti i dnes s láskou vzpomínají jako na letoun, ve kterém získávali své první letecké zkušenosti. Na podzim 1982 byl L-13 J po výměně za „normálního” Blaníka předán aeroklubu Chotěboř, kde pak úspěšně létal i motorově až do podzimu 1991. Na jaře 1992 byl jeho motorový provoz leteckou inspekcí ukončen a následně v Chotěboři sloužil jen jako klasický bezmotorový kluzák. V roce 1993 prošel další generální opravou, během níž dostal tradiční tovární zbarvení v červeném provedení.

Po generální opravě v roce 1993 v klasickém továrním zbarvení v červeném provedení.

V něm létal až do další generálky v roce 1999, kdy dostal svou současnou “modrou” podobu, v níž sloužil až do ukončení provozu v roce 2011. Další a úspěšná motorizace Blaníku se realizovala až koncem sedmdesátých letech v Aerotechniku Kunovice, kde vznikl a následně by sériově vyráběn populární motorový kluzák L-13 SW Vivat (vyrobeno 164 kusů), který ale již byl letadlem zcela nové koncepce s vlastnostmi a komfortem u L-13 J z roku 1968 nevídaným.

Po generální opravě v roce 1999 dostal OK-9821 zbarvení s modrými doplňky.

Zajímavosti

Dvoutaktní motor Jawa M-150 byl mimořádně citlivý na správné seřízení, například předstih zapalování se muset pomocí indikátorových hodinek nastavovat a kontrolovat v toleranci setin milimetru obvykle už po několika letových hodinách. Motor se poměrně rychle zanášel karbonem a spalovací prostory se musely pravidelně čistit, jinak hrozilo i propálení pístu.

Na obrázku Rudolf Hastík, který pracoval ve Sterém závodě na Blanících a pravděpodobně  se jako mechanik účastnil vývoje a provozu L-13 J s motorem Jawa. Rudolf Hastík mimo jiné roky vedl ve Staré Městě u Uherského Hradiště modelářský kroužek. (Foto: Štefan Jambrich)

Výkon motoru 31 kW (42 k), nebyl při tomto způsobu zástavby dostatečný, přičemž poměrně velká spotřeba při daném množství paliva limitovala dobu letu přibližně na jednu hodinu. Při “cestovní” rychlosti okolo 100 km/hod to byly tedy výkony nevalné a při uvážení nepříliš vysoké spolehlivosti motoru se s tím prakticky nedalo nikam doletět. Do počátku roku 1970 pak spadá rozhodnutí nepokračovat ve vývoji L-13 s motorem Jawa.

Podle vzpomínek pamětníků bylo “Jéčko” příjemné na pilotáž a přímo vybízelo k leteckým nekázním. Pamětníci uvádějí, že Ing. František Svinka kdysi při oficiálním předvádění L-13J na továrním letišti proletěl mezi hangáry v ostré zatáčce. Tento “přečin” byl perfektně zdokumentován legendárním fotografem K. Masojídkem a otištěn v časopise Letectví + kosmonautika a ředitel podniku pak musel tomuto pilotovi udělit peněžitý trest.

V Kunovicích se mu přezdívalo “motocykl” (kvůli motoru zn. Jawa a zbarvení jawáckou červenou) a v Chotěboři “Hemelka” (zdrobněle starý tažný kůň) a lítání s ním bylo tedy “jdeme jezdit na motocyklu” resp. “jdeme hemelkovat”.

Oba tovární prototypy “J” měly originální, v detailech se lišící nátěr s použitím zvláštního odstínu tmavočervené barvy (tzv.”červeň Jawa”) v kombinaci s barvou plechu. Červená byla horní polovina trupu a klíny na křídlech, poznávací značky byly černé s bílým lemováním.

V muzeu

V dubnu 2019 byl letoun získán z aeroklubu Chotěboř.  Po letech pobytu v šeru hangáru se tak L-13 J OK-9821 znovu dostává domů a na vzduch i když pouze jako neletový exponát.

Odjezd z AK Chotěboř. Chotěbořští pomohli s nakládkou a pohoštěním, jsou skvělí.

Více podrobností o L-13 J a vzpomínky na lítání s ním od Alberta Orlity ZDE

Technické údaje

Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.

  • Zástavba motoru byla provedena klasickým způsobem na trubkovém pylonu nad trupem za pilotní kabinou.
  • Motorizovaný Blaník L-13J vystaven v té nejlepší společnosti (Z-526A, Z-37 Čmelák, L-29 A Delfín Akrobat) na jubilejním 10. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v září 1968.
  • Dvoutaktní motor Jawa M-150 byl mimořádně citlivý na správné seřízení.
  • Ing. František Svinka v kabině L-13 J Ok-9821.
  • Na obrázku Rudolf Hastík, který pracoval ve Sterém závodě na Blanících a pravděpodobně se jako mechanik účastnil vývoje a provozu L-13 J s motorem Jawa. (Archiv Albert Orlita)
  • Rudolf Hastík mimo jiné roky vedl ve Staré Městě u Uherského Hradiště modelářský kroužek. (Archiv Albert Orlita)
  • Podle vzpomínek pamětníků bylo “Jéčko” příjemné na pilotáž a přímo vybízelo k leteckým nekázním. Pamětníci uvádějí, že Ing. František Svinka kdysi při oficiálním předvádění L-13J na továrním letišti proletěl mezi hangáry v ostré zatáčce. Tento “přečin” byl perfektně zdokumentován legendárním fotografem K. Masojídkem a otištěn v časopise Letectví + kosmonautika a ředitel podniku pak musel tomuto pilotovi udělit peněžitý trest.
  • Oba tovární prototypy “J” měly originální, v detailech se lišící nátěr s použitím zvláštního odstínu tmavočervené barvy (tzv.”červeň Jawa”) v kombinaci s barvou plechu. Červená byla horní polovina trupu a klíny na křídlech, poznávací značky byly černé s bílým lemováním.
  • Po generální opravě v roce 1993 v klasickém továrním zbarvení v červeném provedení.
  • Po generální opravě v roce 1999 dostal OK-9821 zbarvení s modrými doplňky.
  • (Archiv Albert Orlita)
  • Odjezd z AK Chotěboř. Chotěbořští pomohli s nakládkou a pohoštěním, jsou skvělí.
  • Převoz z Chotěboře do Kunovic 11. 5. 2019
  • Po 37 letech se L-13 J OK-9821 vrátil do Kunovic.
  • Marian při montáži v Leteckém muzeu v Kunovicích.

Copyright © 2019. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořil Tomáš Hlad & techka s.r.o.

Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR