- Listopad - Březen ZAVŘENO
- Letecká 1383, Kunovice
Dvoumístný jednomotorový proudový středoplošník celokovové konstrukce s přímým křídlem. Kabina s tandemovým uspořádáním posádky je přetlaková, klimatizovaná a vybavená katapultovacími sedačkami. Zadní část trupu je oddělitelná pro snadnou demontáž motoru. Přistávací zařízení tvoří zatahovací tříbodový hydraulicky ovládaný podvozek příďového typu. Výzbroj tvoří zaměřovač s fotokulometem na dva křídelní závěsníky o nosnosti po 100 kg lze zavěsit rakety, kontejnerové kulomety či cvičné nebo ostré pumy.
Počátky vývoje L-29 spadají do roku 1955, kdy se ve VZLÚ v Letňanech objevily první studie. V listopadu 1958 byl hotov prototyp XL–29, První zkušební let prototypu poháněným britským motorem Bristol Siddeley Viper se uskutečnil 5. dubna 1959. V soutěži o standardní cvičný stroj zemí Varšavské smlouvy v roce 1961 zvítězil L-29 nad polským TS-11 Iskra a sovětským Jak-30.
Delfín umožňoval ekonomický výcvik pilotáže, létání bez vidu, nácvik střelby z palubních zbraní i bombardování pozemních cílů. Získal zlaté medaile na veletrzích v Brně a v Lipsku a vyvolal zvýšený zájem západních států o naši leteckou produkci. L-29 byl vyráběn ve Vodochodech a v Kunovicích. Celkem bylo vyrobeno 3 665 kusů.
Podrobnější informace k historii výroby L-29 v Kunovicích naleznete na stránce našeho kolegy Michala Orlity ZDE
L-29 Delfín evidenčního čísla 0113 byl celou dobu byl v provozu na Slovensku a sloužil k výcviku budoucích armádních pilotů. Nejprve byl od roku 1963 do 31. 8. 1966 ve službě u 1. leteckého školního pluku v Prešově. Od 1. 9. 1966 pak sloužil u 2. leteckého školního pluku v Košicích, kde v roce 1979 ukončil svou leteckou kariéru.
Do muzea byl L-29 (0113) dopraven pozemní cestou v říjnu 1979. Celá přeprava z Košic do Kunovic byla tak trochu husarským kouskem. Delfín byl pomocí tyče vlečen na svém podvozku za nákladní Avií A30, na které byla naložena odmontovaná křídla. Celý dobrodružný převoz s délkou trasy přes 400 km trval téměř 16 hodin.
Při příležitosti jubilejního X. leteckého dne s Květy byl 6. 9. 1981 představen v novém fiktivním a atraktivním pestrém zbarvení “Let Kunovice”. V této podobě byl Delfín použitý pro ukázku přenášení břemene v podvěsu pod vrtulníkem Mi-8. Zbytky tohoto nátěru se na letounu dochovaly až do roku 2018.
L-29 výrobního čísla 290113 je třináctý vyrobený kus první výrobní série. Delfíny z první výrobní série, které se v některých detailech lišily od budoucích standardních kusů, se dochovaly pouze ve třech kusech (0101 v Airparku Zruč u Plzně, 0108 VHÚ Letecké muzeum Kbely a 0113 v Kunovicích).
V Kunovicích se L-29 Delfín vyráběly 10 let (1963–1973) a celkem dala kunovická výroba 1 722 kusů z celkově vyrobených 3 665 Delfínů. První sériově vyrobený kunovický Delfín, pilotovaný ing. Františkem Svinkou a Vladimírem Vlkem, vzlétl z kunovického letiště 29. dubna 1963.
Motor M-701, který sériové Delfíny poháněl, se stal prvním sériově vyráběným proudovým motorem československé konstrukce. V roce 2007 se Delfín stal prvním letadlem, které bylo, bez jakýchkoliv úprav, poháněno pouze fritovacím olejem.
Od roku 2018 prochází L-29 postupným restaurováním do původní podoby, v jaké létal u 2. leteckého školního pluku v Košicích v letech 1966-1979.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
.
Dvoumístný jednomotorový pístový dolnoplošník smíšené konstrukce s přímým křídlem. Kabina letounu nepřetlaková, vytápěná s tandemovým uspořádáním posádky. Kostru trupu tvoří příhradová konstrukce svařená z trubek, doplněná o výztuhy z ocelových profilovaných drátů a potažená plátnem. Krycí panely motoru a posádky z duralových plechů. Kostra křídla kovová potažena duralovým plechem, křidélka s kovovou kostrou jsou potažené plátnem. Sedmiválcový hvězdicový motor poháněl kovovou dvoulistou stavitelnou vrtuli. Podvozek je ostruhového typu s pneumatickým ovládáním. Hlavní podvozek je zatahován směrem k trupu, ostruhové kolečko je pevné. Letoun sloužil k nácviku střelby, fotoprůzkumu i bombardování.
Jakovlev Jak-11 byl sovětský cvičný letoun, který vznikl v konstrukční kanceláři Alexandra S. Jakovleva. V roce 1953 byla v Letu Kunovice zahájena jeho licenční výroba, a to pod označením Let C-11 („C“ jako cvičný). Letoun konstrukčně vycházel ze stíhacího letounu z 2. sv. války Jak-3. C-11 postupně nahradil oblíbené letouny Arado Ar-96 B, původně německé konstrukce, které československá armáda využívala k pokračovacímu výcviku stíhacích pilotů. Kromě SSSR a Československa bylo letadlo používáno nejen v zemích Varšavské smlouvy a v rozvojových zemích, ale bylo exportováno také např. do Rakouska. Výroba v Kunovicích probíhala v letech 1953 – 1956 a bylo vyrobeno celkem 708 kusů. První kunovická C-11 se do vzduchu vznesla 29. 10. 1953 s továrním pilotem Miloslavem „Čárou“ Šmídtem. Na vzlet první vyrobené kunovické C-11 vzpomíná pamětník Jaroslav Olbert: „Pro všechny zaměstnance, a také pro Kunovice, to byl velký svátek. Vzlet a první let sledovaly před nádvořím na starém letišti desítky zaměstnanců a kunovjanů, kteří si nenechali ujít takový svátek a od tzv. nového závodu ke starému šli pěšky ve velkém zástupu. První let jimi vyrobeného letounu jim zůstal v paměti po celý zbytek života.“
Podrobnější informace k historii výroby C-11 naleznete na stránce Michala Orlity ZDE
Vystavený letoun C-11 byl vyroben v Letu Kunovice v roce 1956. Jeho zálet provedl tovární pilot Miloslav Šmídt. Po celou dobu svého provozu létal u ČSLA. Po skončení služby u armády byl tento stroj, tak jako mnoho dalších, umístěn v Leteckých opravnách Trenčín (LOT). Zde odstavený letoun chátral až do roku 1975.
Před sešrotováním v LOT jej roku 1975 zachránili spoluzakladatel leteckého muzea Alois Hráček a jeho kolega z Letu František Cimbálník. C-11 se stal druhým exponátem v expozici vznikajícího muzea.
Československo, Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Bulharsko, Čína, Egypt, Indonésie, Irák, Jemen, Maďarsko, NDR, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Severní Korea, Somálsko, Sýrie, Vietnam.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury České republiky.
Letecká 1383
686 04 Kunovice
Czech Republic
Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR
