- Listopad - Březen ZAVŘENO
- Letecká 1383, Kunovice
Tento díl je důležitou součástí probíhající renovace naší „šedivky“, jak se posledním dodaným MiGům-21 MF kvůli jejich zbarvení přezdívalo. Hotovou „jednadvacítku“ bychom i za účasti zástupců LOM Praha s.p. rádi představili na konci letošního května.
Vedení podniku i všem zaměstnancům, kteří se na předání podíleli, za jejich vstřícnost moc děkujeme. Je nám ctí, že můžeme spolupracovat s tak významnou institucí, která má na starost nejen opravy a modernizace armádní letecké techniky, ale také výcvik nových vojenských pilotů.
Tiskovou zprávu státního podniku LOM Praha najdete zde
V sobotu 13. února odstartoval po sedmé hodině ráno k poslednímu pozemnímu “přeskoku” z letiště Aircraft Industries v Kunovicích Jakovlev Jak-40 (0260) s cílem umístění v muzeu. I když panovaly obavy, jestli se s nízkým a širokým Jakem podaří bez většího zádrhele prokličkovat až do nové expozice, obavy se brzy rozplynuly. Původní plány počítaly s tím, že cesta zabere nejméně hodinu, spíše dvě. Ovšem celý tým byl připravený a se skvělým šoférem tahače/traktoru to zvládl za pouhých padesát minut – od zapřažení, až po zaparkování letounu na vyznačeném místě. V muzeu tedy Jak-40 “přistál” na svém připraveném stání už před osmou hodinou ranní.
Video z přesunu vyrobil Míra Oros z Airzone.TV. Nechybí ani vzdušné a časosběrné záběry.
Děkujeme!!!
Bývalý „vládní letoun“ Jak-40, který loni 15. října provedl své poslední přistání na letišti v Kunovicích, by se měl tento víkend opět vydat na cestu. Tentokrát ho čeká pozemní „přeskok“ z letištní plochy do areálu muzea, kde bude vystaven vedle dalšího VIP letounu – stroje Tu-154 M přezdívaného „Naganský expres“.
Pro přesun je nutné, aby zem v muzeu dostatečně promrzla a letadlo se do ní nebořilo. Podle předpovědi počasí mají mrazy kulminovat tento víkend, a proto jsme jako první termín transportu stanovili sobotu 13. února. Letoun by měl z letiště Aircraft Industries v Kunovicích „odstartovat“ už v 7:00 ráno.
Jsme velmi rádi, že nám společnost Aircraft Industries vyšla při realizaci projektu vstříc. Bez jejich podpory a pomoci v podobě poskytnutí odstavné plochy by se nám tohle letadlo do muzea nejspíš dostat nepodařilo.
I když je trasa přesunu dlouhá jen necelé dva kilometry, nepůjde o jednoduchou cestu. Na trase je několik plotů a bran, které pro nás představují komplikaci. Vzhledem k tomu, že má Jak křídla poměrně blízko u země, bude mezi nimi a plotem většinou jen pár centimetrů. Věříme ale, že jsme vše správně propočítali a že se nám letadlo podaří do muzea protáhnout bez vážných problémů.
Transportem Jaku ovšem přesuny v muzeu neskončí. Abychom mohli nové letadlo do muzea převézt, museli jsme většinu areálu vyklidit. Takže jakmile náš nový exponát zaparkujeme, pustíme se do přesunu ostatních letadel. Zároveň se rozestavení exponátů oproti minulému roku mírně změní.
Letoun Jak-40 je malý sovětský dopravní letoun, jehož prototyp poprvé vzlétl v roce 1966. V Československu tato letadla létala jak u armády, tak u ČSA a ministerstva vnitra. Tento konkrétní stroj byl ze Sovětského svazu dodán pro potřeby tehdejšího Leteckého oddílu Federálního ministerstva vnitra v roce 1979, kde s imatrikulací OK-BYK létal až do roku 1998. Poté byl převeden ke Vzdušným silám AČR. Z aktivní služby byl slavnostně vyřazen 2. září 2020 a následně jej získalo Technické muzeum v Brně, které nám ho dlouhodobě zapůjčilo.
Celokovový dolnokřídlý dopravní letoun pro krátké a regionální tratě poháněný trojicí proudových motorů umístěných v zadní části trupu. Přetlakový trup kruhového průřezu o průměru 2,4 m je poloskořepinové konstrukce. Přímé křídlo s proměnnou tloušťkou a vzepětím + 5° 30 je vybaveno trojící jednoštěrbinových klapek. Ocasní plochy jsou ve tvaru T, s šípovou vodorovnou ocasní plochou svírající úhel 11°. Řízení je mechanické, bez posilovačů. Přistávací zařízení tvoří tříbodový, zatahovatelný podvozek příďového typu s hydraulicky ovládaným předním kolem.
Sovětský dopravní letoun Jak-40 byl vyvinut Jakovlevovou konstrukční kanceláří jako náhrada za zastaralé letouny Iljušin Il-12 a Il-14. První práce na vývoji nového letounu začaly už v první polovině 60. let, ale oficiálně byly pod vedením šéfkonstruktéra J. G. Ádlera zahájeny až v roce 1965. Díky této přípravě se však projekt letounu podařilo dokončit už následujícího roku, a ještě téhož roku vzlétl také první prototyp. První sériové kusy z nulté série pak byly dokončeny už v roce 1967. Do roku 1981, kdy výroba letounu skončila, bylo vyrobeno 1011 Jaků-40, které sloužily u 82 uživatelů ve 34 zemích, včetně „kapitalistické ciziny“. Mezi československými uživateli byly například Československé aerolinie, Československá lidová armáda nebo Letecký oddíl Ministerstva vnitra. Koncem sedmdesátých let ovšem vysoká spotřeba a zvýšení cen ropy zapříčinily postupné vyřazování těchto letadel z flotil aerolinek, a tak v pozdějších letech nacházely tyto stroje uplatnění především ve státních službách, kde byla ceněna jejich spolehlivost.
Jak-40 výrobního čísla 9940260 byl dokončen 16. prosince 1979 a o tři dny později jej přeletěla ze SSSR posádka kpt. JUDr. Zdeňka Fridricha do ČSSR. S imatrikulací OK-BYK byl zařazen k Letecké správě Federálního Ministerstva vnitra ČSSR, kde sloužil k přepravě státních představitelů. Pro tyto účely byl letoun vybaven malým salónkem pro 4 cestující a dále 14 standardními sedačkami. V roce 1998 byl nástupnický letecký útvar pod ministerstvem vnitra zrušen a jeho povinnosti přešly spolu s Jaky na armádu, respektive na 6. (dnes 24.) základnu dopravního letectva Praha-Kbely, kde s evidenčním číslem 0260 létal až do roku 2020.
Po oficiálním vyřazení typu v AČR dne 2. 9. 2020 letoun získalo Technické muzeum v Brně, které jej zapůjčilo do Kunovic. Dne 15. 10. 2020 provedl Jak-40 (0260) svůj vůbec poslední let na trase Praha-Kbely – Kunovice. Stroj z kbelského letiště přeletěla posádka ve složení: kapitán posádky mjr. Ondřej Kudělka, druhý pilot mjr. Pavel Kondras a palubní technik kpt. Daniel Judák.
Ve čtvrtek 15. 10. 2020 v 9:57 přistál na letišti v Kunovicích, po přeletu z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, vojenský letoun Jak-40. Tento vládní speciál získalo Technické muzeum v Brně, které ho zapůjčilo do naší expozice Leteckého muzea v Kunovicích. Jde tak o další významný projekt v rámci naší mezimuzejní spolupráce.
Jde o první vojenské letadlo po více než třiceti letech, které provedlo své poslední přistání na kunovickém letišti které provedlo své poslední přistání na kunovickém letišti a poputuje do expozice kunovického leteckého muzea. Stroj z Kbelského letiště přeletěla posádka ve složení: druhý pilot major Pavel Kondras, palubní technik kapitán Daniel Judák a kapitán posádky major Ondřej Kudělka.
Po Tu-154 M jde o druhý letoun z vládní letky a čtvrtý salónní letoun v našem muzeu. S takovým počtem VIP letadel v jednom muzeu se naše expozice stává unikátní v celoevropském měřítku. Letadlo nyní čeká příprava na přesun a vystavení v muzeu, kde mu chystáme místo a vybudujeme stání.
Kromě našich brněnských kolegů se do projektu zapojili hlavně také vojáci z 24. základny dopravního letectva a velitelství Vzdušných sil Armády České republiky. Dále pak ministerstvo obrany, Vojenský historický ústav Praha, město Kunovice a vedení a pracovníci společnosti Aircraft Industries. Všichni si za skvělou spolupráci zaslouží náš velký dík.
Děkujeme!
Letoun Jak-40 je malý sovětský dopravní letoun, jehož prototyp poprvé vzlétl v roce 1966. V Československu tato letadla létala od roku 1972, nejdříve u ministerstva vnitra a od roku 1974 u ČSA. Koncem roku 1981 začaly sloužit také u československé armády.
Stroj evidenčního čísla 0260 byl ze Sovětského svazu dodán pro potřeby tehdejšího Leteckého oddílu Federálního ministerstva vnitra v roce 1979, kde s imatrikulací OK-BYK létal až do roku 1998. Poté byl převeden ke Vzdušným silám AČR, kde získal své současné značení. Z armádní služby byl slavnostně vyřazen 2. září 2020.
Letadla Jak-40 mají vazbu také přímo ke Kunovicím. V rámci vnitrostátních linek sem tyto stroje v minulosti pravidelně létaly a místní letiště nejednou navštívily také jako součást vládní letky. Konkrétně stroj 0260 přiletěl na kunovické letiště naposledy 3. července 2019, když přepravoval prezidenta České republiky Miloše Zemana.
Fotogalerie: Rostislav “flyRosta.com” Kopecký
Fotogalerie: Jan Lekeš
Foto: Eva Řezáčová, Technické muzeum v Brně
Turbovrtulový tříhřídelový motor československé výroby s dvoustupňovým radiálním kompresorem a dvoustupňovou volnou turbínou.
Generátor plynů je složen z dvouhřídelového dvoustupňového odstředivého kompresoru, prstencové protiproudé spalovací komory a axiálních turbín středotlakého a vysokotlakého rotoru. Vysokotlaká turbína má vzduchem chlazené rozváděcí a oběžné lopatky umožňující práci vysokotlaké turbíny při střední teplotě plynů před turbínou do 1380 °C. Výkonová turbína je dvoustupňová a přenáší krouticí moment dvěma torzními hřídelemi do reduktoru. Regulace pohonné jednotky je elektrohydraulicko-mechanická. Přísun paliva do motoru při hlavních režimech práce byl tak řešen napřímo, aniž by pro zajištění nepřekročení mezních provozních hodnot motoru bylo nutno využít elektroniku.
Práce na vývoji největšího československého turbovrtulového leteckého motoru Walter M602 pro vznikající dopravní letoun L-610 byly v pražském Motorletu zahájeny již koncem 70. let. Počátkem roku 1981 pak Let Kunovice definitivně specifikoval požadované parametry motoru. První funkční prototyp motoru výrobního čísla A 01 byl poprvé spuštěn na pozemním standu v únoru 1986. Do konce téhož roku byly sestaveny další čtyři prototypové motory v.č. A 03 až A 06. První provozní stohodinová motorová zkouška byla dokončena 26. 6. 1987 na motoru v.č. A 07. Motor v.č. A 09, který byl jako první určen pro montáž na L-610, byl do Kunovic dopraven v listopadu 1987.
Úvodní zkušební lety absolvoval motor nejdříve na speciální létající laboratoři, letounu Il-18 LL (OK-019). Jednalo se o původně dopravní letoun Iljušin Il-18 V (DDR-STC) východoněmecké letecké společnosti Interflug přestavěný pro VZLÚ na testování nové pohonné jednotky M602 a nové pětilisté vrtule Avia V518. Přestavba letounu na létající laboratoř započala v roce 1987 a motor s pětilistou vrtulí byl umístěn místo původního levého vnitřního motoru. První let Il-18 LL s M602 proběhl dne 6. 7. 1988. Letové zkoušky u VZLÚ pak probíhaly až do roku 1992. Během testovacích letů bylo monitorováno přes 200 parametrů a probíhaly simulace závad na motoru. Bezpochyby se jednalo o největší a na provoz nejnáročnější letadlo, jaké kdy bylo ve VZLÚ jako létající laboratoř provozováno. Tento speciální stroj se objevil 1. 2. 1989 také na letišti v Kunovicích, a to při předvádění prvního létajícího prototypu L-610 X01 (OK-130) pozvaným hostům, novinářům a odborníkům.
Projekt vývoje letounu L-610 byl ale začátkem 90. let zastaven a následně, v roce 1995, ustal i vývoj motoru M602, kvůli čemuž se nakonec nedočkal certifikace. Za celou dobu bylo vyrobeno pouze několik kusů této pohonné jednotky.
Během vývoje se vyskytla řada problémů, které nebyly kvůli ekonomickým důvodům a předčasnému ukončení projektu nikdy plně vyřešeny. Přesto bylo dosaženo několika významných zlepšení, a to hlavně snížení hmotnosti o 90 kg a zvýšení výkonu o 140 kW u verze M602 B. Jednalo se o zatím poslední projekt takto velkého motoru na československém území, a tak jde, i přes nedokončený vývoj, o významnou kapitolu československého leteckého průmyslu.
Motor M602 A (8) výrobního čísla 16-91010 muzeu darovala společnost Aircraft Industries a.s.
Charakteristika
Turbovrtulový dvouhřídelový motor československé výroby s funkcí reverzního proudu vzduchu a spalin. Motor se skládá ze dvou hlavních částí – plynového generátoru dodávajícího horký plyn a volné turbíny, která slouží k pohonu vrtule prostřednictvím reduktoru. Obě části jsou na sobě mechanicky nezávislé a při údržbě oddělitelné. Generátor plynů se skládá z kompresoru tvořeného dvěma axiálními a jedním radiálním stupněm, prstencové spalovací komory a jednostupňové axiální turbíny. Vysokotlaká i volná turbína jsou jednostupňové. Hnací část motoru tvoří axiální volná turbína pohánějící reduktor, který pak pohání vrtuli.
Historie a vývoj
Vývoj československého turbovrtulového leteckého motoru byl spuštěn v šedesátých letech 20. století pod vedením konstruktéra Ing. Václava Kačírka v tehdejším podniku Motorlet (původně Walter). První prototyp motoru byl testován již v roce 1963, ale jeho další vývoj se protahoval kvůli opakovanému přerušení prací a změnám celkové koncepce. Kompletně přepracovaný motor se poprvé rozběhl roku 1967 a jeho vývoj byl dokončen v roce 1971. Tato první produkční varianta s označením M601 A byla úspěšně certifikována v roce 1975 a téhož roku byla zahájena také její sériová výroba.
Vylepšená varianta M601 B, primárně určená pro letouny L-410 verze UVP, pak byla úspěšně certifikována v roce 1977. Oproti předchozí verzi M601 A měla verze B zařízení pro zvýšení výkonu pomocí vstřikování vody do kompresoru a mohla se pochlubit také delší životností a intervaly mezi generálními opravami prodlouženými na 750 hodin provozu. Motor byl vyráběn ve velkých počtech a byl dále průběžně vylepšován. S postupujícím časem tak výkon i intervaly mezi opravami rostly.
Kromě L-410 pohánějí motory M601 také další malá letadla. Například verze Z sloužila k pohonu zemědělských strojů. Velký počet vyrobených M601 pomohl také k získání provozních certifikací v řadě zemí, včetně USA, díky čemuž se staly úspěšným vývozním artiklem. Celkem jich bylo v letech 1975–2000 vyrobeno 4512.
V muzeu
Motor M601 B (8) výrobního čísla 803014-B muzeu darovala společnost GE Aviation Czech v létě 2020.
Zajímavost
Dvouhřídelový dvouproudový motor s nízkým obtokovým poměrem a prstencovou spalovací komorou s axiálním třístupňovým nízkotlakým kompresorem a devítistupňovým vysokotlakým kompresorem. Turbína je dvoustupňová vysokotlaká a jednostupňová nízkotlaká. Směšování proudů probíhá před výtokovou tryskou. Výstupní tryska má pevný průřez.
Vývoj motoru AI-25 byl zahájen v roce 1965 v konstrukční kanceláři OKB Ivčenko v Sovětském svazu. První testovací let byl proveden v roce 1966, sériová výroba se rozběhla v roce 1967 a stále probíhá. AI-25 byl první dvouproudový motor využitý pro přepravu na krátkých tratích a byl primárně určen pro malý transportní letoun Jakovlev Jak-40, který je považován za předchůdce dnešních regionálních proudových letadel.
Motor AI-25 byl vyráběn v několika verzích v různých zemích. Jednou z nich byla i verze AI-25 W – Titan (W jako Walter), která byla licenčně vyráběna v pražském Motorletu v Jinonicích. Právě s tímto motorem byl zalétán první prototyp československého proudového letounu Aero L-39 Albatros. Sériové letouny L-39 byly osazovány motory verze AI-25 TL („T“ jako „Тemperatura“, „L“ jako L-39) které byly vyráběny v Sovětském svazu a jednalo se o výkonnější variantu – speciálně upravenou pro L-39.
Motor Ivčenko AI-25 TL-08 výrobního čísla 9052522800091 byl do muzea získán díky pochopení vedení státního podniku LOM Praha s.p.. a zaměstnancům podniku, kteří se na jeho předání do muzea podíleli.
Licenční výroba motoru AI-25 W byla provázena technologickými problémy – zejména odlévání turbínových lopatek. Z toho důvodu byla výroba závislá na dodávkách ze Sovětského svazu a motorem AI-25 W bylo osazeno pouze 20 letounů – 5 letounů z ověřovací série a 15 letounů z první série. Všech 20 letounů bylo při první generální revizi přestavěno na motor AI-25 TL.
Exponát je zapsán v Centrální evidenci sbírek Ministerstvy kultury České republiky.
Dalším přírůstkem do našich sbírek se stal kompletní proudový motor Ivčenko AI-25, a to ve verzi TL. Tyto motory poháněly například sovětské dopravní letouny Jak-40, polský proudový dvouplošník Belphegor a právě ve verzi TL pak slavný L-39 Albatros. Motor jsme získali díky pochopení vedení státního podniku LOM Praha s.p.. Děkujeme i všem zaměstnancům podniku, kteří se na jeho předání do muzea podíleli. Motor skvěle doplní už vystavený exemplář AI-25TL, který máme v řezu v naší kryté expozici a který byl nedávno doplněn díly získanými také od LOM PRAHA s.p.Tento náš nejnovější přírůstek nyní zamíří za dalšími motory do depozitáře, nicméně rádi bychom jej co nejdříve ukázali na některé z našich akcí. S pokračujícím rozvojem muzea pak budeme usilovat o jeho brzké vystavení.
Děkujeme!
Letecká 1383
686 04 Kunovice
Czech Republic
Od roku 2018 sbírka zapsaná v Centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury ČR
Od roku 2019 Člen asociace muzeí a galerií ČR
